Výzva vyčerpanej lekárky:„Nekričte na nás! Už nemôžeme. Nespíme, nejeme, kedy som bola na záchode si nepamätám.”

Skôr, ako začnete frfľať, že len ďalší článok o koronavíruse a začnete byť voči informáciám ohľadom koronavírusu imúnni, prečítajte si ešte túto prosbu od českej lekárky Pavly Kovaříkovej z Nemocnice Na Bulovce v Prahe.

Česká republika má momentálne nakazených 694 pacientov a 9 402 vyšetrených testov. 3 vyliečených. Slovensko (začalo o 6 dní neskôr ako Česko) zatiaľ 123 nakazených a 2316 vyšetrených testov, lekári však už aj na Slovensku nevládzu, veľa ich kolegov je totiž v karanténe. Dalito.sk vám prináša výzvu vyčerpanej lekárky z toho dôvodu, aby keď to vypukne na Slovensku a to vypukne, nemuseli lekári zúfalo prosiť o pochopenie cez sociálne siete.

Výzvu uvádzame v plnom znení a nech nám je všetkým do budúcnosti mementom:

„Už nemůžem. Nespíme, nejíme, na záchodě jsem nebyla ani nepamatuju. Telefon zvoní prakticky nepřetržitě.
Jasně, jako lékaři jsme se upsali náročné práci, věděli jsme do čeho jdeme. Ale tohle je jiné. Tohle je sprint i maraton v jednom – je to hrozně intenzivní zápřah, ale zároveň to trvá dlouho a konec je zatím v nedohlednu.

I přes věčné opakování různými médii, aby asymptomatičtí nechodili na výtěry, je jich tu pořád odhadem asi miliarda. Takže znovu – pokud nemáte žádné nebo pouze lehké příznaky, zůstaňte doma, pijte dost tekutin, při teplotě si berte Paralen a vyležte se z toho. Nechápu logiku toho, když lidi, kteří se bojí že by koronavirus mohli mít, přijdou na jediné místo, kde je stoprocentně jasné, že se tam koronavirus vyskytuje.

Lidi lžou sanitkám i nám o svých symptomech, abychom je vyšetřili a mají pocit, jak strašně vyzráli na systém. Za prvé – my ani přes spánkový deficit nejsme úplně blbý a poznáme, jestli je někomu špatně nebo ne a dost mě uráží, když ze mě někdo dělá debila a hraje ki tu divadlo.

A za druhé plýtvají našim časem a energií (a zdravotnickým materiálem, protože i to je komodita, kterou musíme brát v úvahu), který bychom mohli využít pro někoho, kdo naši péči opravdu potřebuje. Ve zdravotnictví sice už chvilku pracuju, ale když nám lidi ukradli roušky, tak to i mě překvapilo.

A taky bych teda ocenila, kdyby na mě lidi přestali křičet – do telefonu i osobně. Já chápu, že je to pro vás stresová situace, pro mě taky, ale řevem moji efektivitu práce opravdu nezvýšíte. Jasně, jste naštvaní na vládu, považujete jejich opatření za příliš drsná/ nedostatečná / špatně komunikovaná, já to beru, ale uvědomte si, že tady křičíte na chudáka, který se už nevím jak dlouho nevyspal a který má na rozhodnutí premiéra zhruba stejný vliv jako na zítřejší počasí na Srí Lance.

Prostě pojďme se chovat rozumně a navzájem k sobě jako lidi.

(P.S.: když prohlašujete, že koronavirus je v pohodě, protože to odnesou jen staří a/nebo nemocní, tak vlastně říkáte, že na těchto lidech nezáleží a že jsou postradatelní. To není úplně fajn názor.)”