Idú zachraňovať aj vzácny kvet
Príroda nepočká. Práve teraz je ten najvhodnejší čas zachraňovať aj kriticky ohrozené druhy kvetín. Pre záchranu vzácneho druhu spúšťajú záchranný program.
Koniklec otevřený – kriticky ohrožený druh s velkými fialovými květy, které je možné právě v těchto dnech vzácně spatřit už jen na několika lokalitách v České republice. Pro zachování tohoto vzácného druhu v naší přírodě spouští Ministerstvo životního prostředí záchranný program.
Opatření směřující ke zlepšení stavu populací a k zajištění péče o poslední místa výskytu tohoto u nás bude v následujících 10 letech realizovat Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s ostatními orgány ochrany přírody i jednotlivými vlastníky pozemků a hospodáři.
V České republice se přirozeně vyskytuje pět původních druhů konikleců. Všechny však v posledních desetiletích ubývají a jsou proto zařazeny mezi zvláště chráněné druhy rostlin. Koniklec otevřený se vyskytuje už jen na posledních 24 místech u nás, kde zbývá často již jen několik rostlin. I tak je právě ČR jedním z posledních míst s jeho výskytem ve střední Evropě.
Aby koniklec otevřený z naší přírody úplně nezmizel a ČR přispěla i k udržení tohoto druhu v rámci střední Evropy, připravili pro něj odborníci z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR záchranný program [1].
Jeho cílem je zachovat tento vzácný druh v hlavních oblastech jeho výskytu – v Českém středohoří, Českolipsku, Doupovsku, Podkrušnohorské pánvi a Středním Povltaví. V těchto oblastech ochranáři vytipovali dvacet prioritních lokalit, na kterých bude záchranný program probíhat přednostně.
„Záchranné programy pomáhají udržet vzácné druhy rostlin a živočichů v naší krajině. Nyní jich běží již devět a připravují se další. Díky nim se z naší přírody nevytratil hvozdík písečný český, daří se zvyšovat počty syslů či užovek stromových [2]. Věřím, že díky tomu nejnovějšímu se začne v ČR lépe dařit konikleci otevřenému,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).
„Koniklec otevřený je jedním z mnoha druhů rostlin, které u nás v posledních desetiletích téměř vymizely, protože se změnil způsob hospodaření. Vyhovovalo jim totiž, že pastva udržovala v krajině nízké trávníky podobné stepím. Bez ní krajina postupně zarůstá a koniklece a další stepní druhy v ní nemají vhodné podmínky pro život. Záchranný program počítá s péčí o jednotlivé lokality, aby se v nich zachovaly či obnovily vhodné životní podmínky pro tuto krásnou rostlinu,“ vysvětluje ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR František Pelc.
„Záchranný program přistupuje k ochraně koniklece komplexně, to znamená, že kombinuje péči o lokality výskytu i o samotný druh, zahrnuje opatření v oblasti monitoringu, komunikace s vlastníky i veřejností a tak podobně. Bude se pravidelně kosit a také hrabat travní porost, plánuje se pastva ovcí a koz, vyřezávání náletů či narušování travního drnu. Některá místa bude potřeba oplotit, aby koniklece nelikvidovala přemnožená spárkatá zvěř. Součástí programu je také pěstování konikleců. Již dnes je do něj zapojeno několik botanických zahrad. Jejich výpěstky mohou představovat záložní populace pro případ vyhynutí druhu na lokalitě. Samozřejmostí je také pravidelný monitoring a průběžné vyhodnocování efektu jednotlivých opatření,“ popisuje Eliška Blažejová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Historicky byl koniklec u nás relativně hojně rozšířenou rostlinou, která rostla na extenzivních pastvinách, často v okolí skalních výchozů nebo kamenných snosů. Pastviny pravidelně přepásávala stáda ovcí a koz (které nejen, že udržovaly porost travin, ale také narušovaly terén) a alespoň jednou ročně se kosily.
Přístup člověka ke krajině se však po druhé světové válce radikálně změnil. Upuštění od tradičního obhospodařování krajiny (zánik extenzivní pastvy, eutrofizace, zarůstání a zalesňování stanovišť) způsobilo výrazné změny ve složení rostlinných společenstev. Lokality výskytu koniklece začaly zarůstat a početnost této světlomilné, konkurenčně slabé rostliny se začala snižovat. V posledních několika desetiletích se velikosti jednotlivých populací dále zmenšovaly, snižoval se počet jedinců na většině lokalit a později některé lokality i zcela zanikly.