Poradňa

Výpoveď je stres podobný úmrtiu v rodine

Autor PhDr. Marek Navrátil, Ph.D., MBA je psychológ. Narodil sa v Brne, žije v Prahe. Momentálne zastáva pozíciu HR Advisory Head & Executive Search Consultant pre britskú spoločnosť Human Capital Advisory Group so sídlom v Londýne. Doktorát z psychológie získal na Masarykovej univerzite, MBA absolvoval na Nottingham Trent University.

Čo prežívajú ľudia, ktorí si vypočujú túto jednoduchú oznamovaciu vetu?

„Máte výpověď.“ Na chvilku se mi zatmělo před očima. Rozbušilo se mi srdce a sevřel krk. Kdyby existovala záchranka na zranění duše, tak psychický stav „po výpovědi“ by byl důvodem pro její okamžité přivolání.


Výpověď to je trauma.

S koncem pracovního poměru končí naše profesní identita. A společně s ní umírá i brand zaměstnavatele v nás. Značka, na kterou jsme často byli velmi hrdí. Z milované firmy se stává firma nenáviděná.

„Vyhodili mě.“ Výpověď z práce patří mezi deset životních událostí s nejvyšším stresovým potenciálem. Podobně jako úmrtí v rodině, rozvod, nebo zranění.

Výpověď nás zraňuje. Je to velké zranění našeho ega. Ztrácíme pozici v pracovním kolektivu, sebeúctu. Pochopíme to, až když začnou naši spolupracovníci na chodbě uhýbat našim pohledům. A my jejich.

„Už to víš, že končím?“ S výpovědí přichází hanba, že jsme to nechali dojít tak daleko.

„Ve výpovědi“ ztrácíme sebevědomí a do doby, než se nám v nové práci začne dařit, to s námi nebude žádná sláva. Ve všech ohledech a směrech.


Nedobrovolný odchod ze zaměstnání nás ale také mobilizuje. Už nemusíme přemýšlet, zda a jak dlouho ještě chceme v této práci být. Nemusíme odkládat práci na našem životopise a „rozhoupávat se“.

Konečně začínáme konat.

Čo s nevýrečným kandidátom

 



Komentáre (0)

Vaša reakcia

Vaša emailová adresa nebude zverejnená. Povinné polia sú označené *