Český fenomén: kutilom aj proti vyhoreniu

• Česi ako národ kutilov. Na tejto stratégii prežívajú aj pandémiu Covid-19.
• Prečo je u nich “IN” vyrobiť si veci sám? Ako ich kutilstvo poznačilo sociálne siete?
• Nájdeme ho aj u bezdomovcov?
• Ako zachraňovalo krajinu počas pandémie?

Pražania ostali po covide v psychickej pohode a zaočkovať sa nechce iba 16%. Najšťastnejšou krajinou sveta sa v rebríčku zostavenom pre OSN už po štvrtýkrát stalo Fínsko. Za ním nasleduje Dánsko, Švajčiarsko, Island, Holandsko a Nórsko. Polepšila si aj Česká republika, ktorá v minulom roku skončila 19. najšťastnejšia. V tomto roku 18. V posledných rokoch susedia  stúpajú v rebríčku najšťastnejších každý rok. Kým v roku 2016 skončili 27. najšťastnejší, o rok neskôr už 21. Aj Slovensko si každoročne polepšuje. Tohto roku poskočilo o tri miesta a skončilo 34. Česi sú však oveľa šťastnejší ako Slováci aj počas pandémie.

Vedci a vedkyne zo Sociologického ústavu AV ČR skúmali, prečo majú kutilovia v Česku takú tradíciu a ako sa zmenilo od čias socializmu až k dnešnému online svetu.

Na začátku pandemie řada žen, ale i mužů, vytáhla šicí stroje a začala vyrábět v Česku tolik chybějící roušky. Lidé zavření ve svých domovech se učili péct chléb nebo vyrobit si věci svépomocí. I když kutění provází život lidí v Česku a Československu desítky let, problematika kutilství je u nás doposud velmi málo zmapovaná. Právě o to se pokusil vědecký tým ze Sociologického ústavu AV ČR pod vedením Petra Gibase. Z tříletého výzkumu vzešla i výstava Kutilství: Od udělej si sám k DIY v Národopisném muzeu Národního muzea a dvě publikace.

Receptář i facebookové skupiny

„Lidé mají pořád tendenci něco dělat, vyrábět a tvořit a trávit tak volný čas smysluplně,“ říká Petr Gibas. „Pro náš výzkum jsme kutilství definovali jako manuální činnost, kdy lidé něco vyrábějí, upravují či opravují, kde nezanedbatelnou roli hraje tvůrčí myšlení a schopnost využít, co je právě po ruce, pro zamýšlený účel.“

Vědci a vědkyně data sbírali (především) v Chebu a okolí v letech 2018 a zejména 2019 a později i v Praze a zaměřili se na sběr a analýzu kutilských příběhů. Důraz kladli na veřejně přístupné objekty ve viditelných prostorech jako okenní výzdoby, venkovní dekorace, soukromé a komunitní zahrady, zahrádkářské osady, svépomocí budované stavby – rodinné domy, chaty a podobně. Zajímalo je ale i kutilství v rámci spolků nebo školních aktivit. Probírali se rukodělnými příručkami, analyzovali kutilské časopisy i dobové noviny, sledovali starší i novější díly Receptáře a stali se součástí kutilských facebookových skupin.

„Kutilství se proměňuje, jinak vypadá na vesnici a jinak třeba na Vinohradech v Praze,“ popisuje Petr Gibas. „Liší se také podle věku a pohlaví, ale zajímavé je, že ho většina lidí stále vnímá jako takovou ‚přemkovsko podlahovskou‘ činnost, a to přes všechny proměny, kterými prošlo.“

Vědeckému týmu se podařilo ukázat, že kutilské výrobky nejsou jen pouhými předměty, které usnadňují každodenní život, ale že ztělesňují i určitý cíl a formují identity těch, kdo je vyrábějí a užívají.

Od praktičnosti k etickému výrobku od srdce

Před rokem 1989 vedla nedostupnost spotřebního zboží či služeb, nebo nespokojenost s jejich kvalitou či cenou ke kutilství z nutnosti. I když dnes ekonomická nutnost nehraje tak silnou roli jako dříve, stále je součástí motivace ke kutilské tvorbě i nespokojenost – s kvalitou nabízeného zboží a služeb, s jeho cenou, ale také s ekologickou stopou, která se se zbožím pojí, nebo v reakci na vykořisťování a nespravedlnost, jež je součástí jeho výroby.

„Většina lidí chce něco dělat, má radost z tvorby. Často nevidí smysl ve svém zaměstnání, tak se realizují mimo něj,“ definuje další motivaci pro kutění Petr Gibas.

Pro řadu lidí včetně mladých rodin je zároveň i dnes z důvodu finanční situace svépomoc často jedinou možností, jak si danou věc pořídit.

„Někteří lidé si sami staví dům, protože nemají peníze, někteří proto, že je to ekologické. Většinou se to ale prolíná,“ vysvětluje komplexnost kutilství vědec. „Chci například levnější a kvalitnější nábytek, trh nesplňuje moje představy, tak si to vyrobím sám a možná i lépe.“

Pod vlivem proměn společnosti – ať už jde o proměnu tržní ekonomiky nebo třeba médií – se tak mění a vyvíjí i kutilství. V současnosti lze proto mimo jiné pozorovat rozšiřování záběru kutilství ze sféry domácnosti i do prostředí designu a návrhářství módy, hraček nebo třeba papírnických potřeb. Se vzrůstajícím důrazem na životní styl se v posledních letech i v Česku rozvíjí sféra výroby na pomezí kutilství a autorské tvorby a zájem o takto doma, „ručně a srdcem“ vyráběné produkty prodávané v elektronických kreativních obchodech nebo na nejrůznějších „dyzajn marketech“. 

Chlubení se na sociálních sítích

Kutilství se stalo viditelnějším i díky sociálním sítím. Nejčastějším příspěvkem na nich je pochlubení se vlastním výrobkem nebo žádost o radu a sdílení různých návodů. V komentářích jsou pak uživatelé až překvapivě pozitivní a nevulgární v porovnání s diskusemi pod novinovými články nebo v jiných skupinách, sítě ale nebyly hlavním polem výzkumu.

„My jsme vymezili kutilství jako neziskovou činnost. Na sítích ale zisk hraje často roli, když se chlubíte více lidem, ví se o vás, část lidí pak své výrobky touto cestou prodává. Takže jsme sociální sítě sledovali spíše jako inspiraci, co všechno lidé vyrábějí,“ vysvětluje Petr Gibas.

Zlaté české ručičky a pandemie

Kutilské zkušenosti se Čechům hodily i během pandemie. Dokazují to svépomocně vyrobené roušky, štíty a respirátory, ale také to, jak lidé, skupiny i celé týmy přistoupili k řešení nedostatku a nastalých problémů prostřednictvím využití již existujících schopností a dovedností, materiálů, vybavení i technologií tvůrčím způsobem. Nedostatek ochranných pomůcek a zdravotnického materiálu zejména v počátcích pandemie vyvolal okamžitou reakci i výzkumného sektoru, kdy se objevily návody na svépomocnou výrobu.

Kutilství a bezdomovectví

Kutilství jako volnočasovou aktivitu sociologové našli i v prostředí extrémní chudoby. Velmi často umožňuje tzv. „zabíjet prázdný čas“, tedy představuje kratochvíli, která dokáže potěšit v jinak bezútěšné sérii stále se opakujících událostí a situací, kterým lidé na ulici každodenně čelí.

„Mezi bezdomovci se člověk setká s amatérskými rybáři, kteří si vytváří své náčiní, se staviteli, kteří postaví svůj přístřešek ve skulině mostní konstrukce, či s designéry, kteří si navrhnou a vyrobí provizorní postel a nábytek do svého příbytku,“ uvádí Petr Gibas.

Téma představuje také výstava Kutilství: Od „udělej si sám“ k DIY v Národopisném muzeu Národního muzea, která je v Letohrádku Kinských v Kinského zahradě v Praze k vidění do 19. 9. 2021. Výstava pokrývá vývoj československého a českého kutilství a upozorňuje na změny, které prodělalo. Ukazuje, co všechno se do kutilství řadí a že kutilové zdaleka nejsou jen muži.

Jako součást výzkumného projektu vznikly také dvě knihy: Kutilství: Od „udělej si sám“ po DIY a Kutilství: Drobná mozaika svépomocné tvorby. Obě jsou pro zájemce k dispozici zdarma. V elektronické podobě je možné je stáhnout z webových stránek Sociologického ústavu AV ČR, lze vyžádat i v papírové podobě.

(Ak vás tento článok zaujal, redakcii Dalito.sk môžete darovať kávu)

Môže vás zaujať: 

Postaviť drevenú garáž je jednoduché. Stačí dodržať zopár pravidiel